O kineziologii jako takové...

Terapeut nejprve zjistí celkový stav těla podle toho, jak při vyšetření reagují svaly na jemný tlak rukou. Jednotlivé svaly reagují na negativní informace oslabením, nebo naopak napnutím svalu. Každý stres, či nemoc se projeví na našich svalech. To ostatně známe všichni a také proto když chceme někomu sdělit zlou zprávu, říkáme sedni si, ať se ti nepodlomí kolena. Negativní emoce zablokují energetické proudění nejdříve v oblasti mozku a tím i v příslušné části těla, kterou tato oblast řídí.

Narušení, zablokování energetických toků nastává při nemoci nebo stresu, ale i třeba díky traumatům z dětství uloženým v podvědomí. A tak se vytváří nejrůznější psychické či fyzické problémy, které se mohou stát chronickými. Stresové situace mohou podle této teorie zablokovat a odpojit až 75 % mozku. Mozek je jako počítač a zaznamenává všechny naše zkušenosti od početí po současnost, včetně stresujících či nepříjemných zážitků. Pomocí testování svalů může terapeut tyto energetické blokády vyhledat a pomocí jemných technik - jako např. jednoduchými pohyby, doteky či masážemi, popř. světelným působením přerušený energetický tok obnovit. Tato změna se následně projeví zlepšením svalové reakce.

Kineziologie tedy využívá vlastních ozdravných sil, které má každý a po odblokování se organismus začne automaticky vracet do rovnovážného stavu. Je to tedy metoda naprosto objektivní, kterou se může naučit každý a nemá nic společného s léčitelstvím. Například v Americe ji od 60. let hradí pojišťovna. Je hrazena také zdravotní pojišťovnou v Nizozemsku a od roku 1998 i v Maďarsku. Tuto metodu objevil americký chiropraktik George Goodheart v 60. letech minulého století. Ten při své práci zjistil, že stlačováním různých bodů na lidském těle je možno posílit odpovídající svaly. Postupně zmapoval vztah mezi 16 různými tlakovými body na lebce, nad prsní kostí a za kolenem a všemi hlavními svalovými skupinami. Na základě těchto poznatků usoudil, že v těle existují určité energetické kanály, díky nimž existuje vztah mezi tlakovými body, svaly a jednotlivými orgány. Tyto energetické dráhy - meridiány jsou známy a využívány také v akupunktuře nebo akupresuře. Z jeho metody se postupně vyvinuly další kineziologické metody. Jednou z nich je metoda ONE BRAIN (jednotný mozek), která je dnes nejpoužívanější a nejúčinnější.

 Tato terapie se poněkud zjednodušeně definuje jako způsob komunikace terapeuta s podvědomím pacienta, směřující k odstranění tzv. psychických bloků. Je postavena na poznatcích tradiční asijské medicíny, která vždy respektovala jednotu těla a ducha. Zároveň slučuje tyto poznatky s psychoterapií a západní medicínou. Sama lékařská věda říká, že až 95 % onemocnění je psychosomatického původu. Naše tělesné zdraví je tedy závislé na našich duševních procesech. I bolení zad, hlavy, či v kříži může mít psychosomatický základ, podobně jako jej má vředová choroba žaludku, srdeční infarkt, sexuální poruchy, vady řeči, potíže s učením, čtením, psaním, počítáním a další. U těchto potíží a nemocí nám může odborná aplikace kineziologie pomoci.

Tato metoda pomáhá k rozvoji harmonického života, k nastolení samoléčebného procesu organismu. Pomocí této metody dokáže zkušený terapeut i otestovat potraviny, které jsou pro přirozený energetický tok v těle prospěšné a které jej blokují. Dále pomůže zbavit se různých strachů ( z učení, z bolesti, před operací apod.), zlozvyků, fóbií, deprese či stresu. Může zmírnit či odstranit další duševní či fyzické potíže jako např. alergie, pomočování, závislosti, poruchy spánku. Výrazných výsledků dosahuje využití kineziologie při práci s dyslektiky a dysgrafiky, ale též s dětmi hyperaktivními, které zklidní, nebo naopak zakřiknutými, z nichž pro změnu dokáže udělat sebevědomé jedince. Nezřídka se klienty kineziologických poraden stávají děti předškolního a ranného školního věku, s nimiž si rodiče nevědí rady a domnívají se, že právě kineziolog jejich potomky vyléčí případně jejich potíže alespoň částečně zmírní. Některým dětem může One Brain systém pomoci už jen proto, že kineziolog se dítěti intenzivně věnuje, povídá si s ním, a tak ho logicky zbavuje stresů a pnutí, kterými může trpět každý, kdo nemá dobré a kvalitní rodinné zázemí.

Podmínkou úspěšné léčby je nezbytná spolupráce pacienta. Terapeut pouze zahájí léčebný proces odstraněním bloků a pak už záleží na pacientovi jak se bude ve svém životě chovat a pečovat o své zdraví.

Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/kineziologie.htm?utm_source=Sklik&utm_medium=cpc&utm_campaign=S_Celostni_AlterMed#ixzz2eRBOQMbw

Kineziologie One Brain - rychlá a účinná pomoc

METODA JEDNOTNÉHO MOZKU

Když jsme byli dětmi, věděli jsme, že jsme dokonalí, důvěřovali jsme si (vždyť jak jinak bychom se jednoho dne pustili opory a naučili se chodit?) a chovali se sebejistě. Jak jsme však rostli, potkávaly nás bolestné zkušenosti, zažívali jsme pocity křivdy, zahanbení (tys to neudělal, jak jsem ti řekl!), výsměchu od kamarádů a obviňování. Soudili nás, kárali a my uvnitř trpěli. Věděli jsme, že i když se budeme sebevíc snažit, stejně budeme odmítnuti. Postupně jsme se tak vzdávali a přestali jsme vyjadřovat své pocity. Říkat, jak se cítíme a co chceme. Jak se uprostřed toho všeho vyhnout zmatku? Zvládnout úzkost a depresi nikdo dítě nenaučí. Postupně jsme ztráceli sebevědomí a vyrovnanost.

A co odměny? Slyšeli jsme, že za dobré známky dostanu kolo, počítač. V těch chvílích byli pro nás rodiče autoritou. Ale jejich lásku jsme vnímali jako podmíněnou. Byli ochotni nás přijímat takové, jací jsme opravdu? S našimi pocity, emocemi, schopnostmi a předpoklady? Poslouchej a přizpůsob se, to bylo tím hlavním, čemu nás učili tím, že nás odměňovali.

Své sehrála televize a film. Kolik násilí (i sexuálního) se odehrává na filmovém plátně a obrazovkách? Také tato konzumace prožitků a vjemů ovlivňuje naše systémy přesvědčení. A co náboženství a politika? Ať jsme byli vychováváni jako žid, křesťan, muslim či buddhista, odmalička si osvojujeme různé systémy přesvědčení. A s tím předsudky, odlišný žebříček životních hodnot ovlivňující všechny aspekty našeho života. Kromě toho máme svou genetickou minulost, systém přesvědčení, kterými nás zavalilo naše genetické příbuzenstvo. Projevuje se ve vyslovené i nevyslovené etice a morálce. Zkušenost naší genetické linie determinuje naše podvědomí víc, než jsme ochotni si představit.

Koho by tedy v tomto systému napadlo, že vlastní obrovský balík systémů přesvědčení jako neužitečných zvyků, způsobů chování a postojů? Kolikrát si říkáme – kdybych tak… mohl bych… Co všechno nám brání říci si chci, mohu a udělám. Být v jednotě znamená uchovat si zdraví psychické, a tím i fyzické. Tělo má užasnou schopnost sebeléčení – pokud si tento proces nezablokujeme. Sama lékařská věda říká, že až 95 % onemocnění je psychosomatického původu. Naše tělesné zdraví je tedy závislé na našich duševních procesech. Na tom, jak se díváme na život jak na vědomé, tak podvědomé úrovni. Klíčovou roli hraje náš vnitřní postoj a v něm jsou hlavními faktory strach, stres a způsob, jak jej zvládáme.

Co by se stalo, kdyby nám řekli, že každá bytost má možnost rozhodnout se, čemu chce věřit? Že každý jsme jedinečný (a proto dokonalý takový, jaký je), protože náš genetický vzorec nemá nikdo jiný? Že se systém přesvědčení mění vlivem zkušeností a nově nabytých vědomostí? Že uznání chyby je ctnost a měnit názory je přirozené?

Nebo taky – kdyby nám někdo řekl, že my jsme jediným zdrojem své radosti, štěstí, zdraví a toho, jak »se mít lépe«?

Můžeme to vůbec změnit? Ano – musíme však identifikovat a odstranit traumata minulosti, jež omezují naše vnímání v přítomnosti. Musíme získat správné informace. Takové informace, které obejdou náš systém přesvědčení. Tělo má naštěstí svou vlastní řeč. Ovládá ji od okamžiku početí – mluví k sobě prostřednictvím elektrochemického toku energie, který ovlivňuje svalstvo: stahuje a roztahuje svalstvo, aby tak spojilo miliony samostatných funkcí lidského organismu do jediného celku – vyváženého. Touto mluvící řečí těla je svalový nebo-li kineziologický test.

Dá se namítnout: Proč se jednoduše nezeptat? Vědomé odpovědi neříkají pravdu. Ve vědomí máme to, co se rozhodneme si zapamatovat a jak se rozhodneme si událost zapamatovat – řídíme se vybudovaným systémem přesvědčení. Vědomé odpovědi vytváříme tak, abychom vypadali co možná nejdokonaleji, podle našeho momentálního systému přesvědčení. Obvykle nepříjemné pocity zvládneme tak, že se jim vyhýbáme, popíráme je, odoláváme jim. To však vyvolává naše vnitřní konflikty a my se raději problému (vztahu) vyhneme, popřeme jej. Časem se nás zmocňuje pocit bezmoci s tím cokoli podniknout a nakonec nám zůstane jen mrzutost a trápení.

Skutečná, upřímná odpověď musí obsahovat to, čemu naše vědomá mysl věří právě teď, a také to, co naše podvědomá mysl zásluhou strachu a strachu z emocionální bolesti popírá. Vědomě si mohu myslet, že tvrdě pracuji a rozvíjím se. Ale co když vám podvědomí našeptává – to jsi dělal vždy, ale ničeho jsi nedosáhl. Jsem stejný jako táta, také nedokázal vydělat peníze. Vědomí a podvědomí se dostanou do rozporu. Sabotujeme pak sami sebe, jsme nerozhodní, zmatení. Nic se nemění k lepšímu, ačkoli na vědomé úrovni jsme si celou záležitost vyjasnili.

KINEZIOLOGICKÉ TESTOVÁNÍ MOZKU

Metoda One Brain využívá kineziologického testování mozku prostřednictvím svalů. (Ostatně – kdo z nás nezná: prosím tě, sedni si, potřebuji ti říci něco nepříjemného. Mozek při nepříjemné zprávě vysílá impulzy a nám ochabnou svaly, podlomí se kolena). Co nám přitom náš mozek prozradí?

Pravá mozková hemisféra se stará o tvořivost a nabízí uvědomění, jež není založeno na »realitě«, kterou považujeme právě nyní za pravdu. Neuvědomuje si strach, bolest, ani přesvědčení a omezení z minulosti. Je poctivým svědkem naší minulosti – pamatuje si celou pravdu, nejen tu část pravdy, kterou si chceme zapamatovat. Je nebojácná, neposuzuje, je rytmická (muzikální), jejím jazykem jsou obrazy, barvy, symboly. Nezná čas, má neomezené vnímání, je zaměřená na celek, vnímá prostor, a proto je tvůrčí.

Levá mozková hemisféra je analytická, lineární, zaměřená na detaily, na přežití, je časově orientovaná, je sídlem verbální řeči, představ o sobě, posuzuje a je sídlem systému přesvědčení. Ten sídlí v části mozku nazvané Společná integrační plocha – slučuje všechny naše smyslové vjemy a spojuje je s naším momentálním systémem přesvědčení. Zde »žije« i obraz o nás samých a naše úcta k vlastnímu Já. Jejím účelem je řídit a nabízet, co už víme – je založena na našich životních zkušenostech. Jsou motivovány strachem a my se bojíme každé změny, je to obyčejný strach z neznámého.

Ztuhneme, zablokujeme se. Zablokuje-li se levá nebo pravá mozková hemisféra, vnímáme omezeným způsobem, jsme dyslektičtí. »Nevidíme« a nevolíme adekvátní způsoby řešení, nevybaví se nám to, co normálně známe či jsme se naučili a ještě včera perfektně uměli.

Pracují-li obě mozkové hemisféry rovnocenně, tedy zapojíme-li i pravou mozkovou hemisféru, dokážeme získat věrohodnou představu o tom, jak naše pocity ovlivňují tělo, a máme možnost zablokované energie uvolnit.

Testování svalů v kontrakci aktivuje vůlí ovládaný nervový systém – přední mozek a ukazuje, do jaké míry osoba v přítomnosti vědomě odpovídá na daný problém. V extenzi aktivizujeme vegetativní nervový systém (zadní mozek) a ten poskytuje podvědomou odpověď testovaného, založenou na minulých zkušenostech.

Další způsob je současné testování levého a pravého obvodu – aktivizují se všechny tělesné okruhy zapojené do pohybu vpřed. Vypovídá to o projekci do budoucna. Proto se může terapeut pracující touto metodou, tzv. facilitátor (z anglického facilitate čili usnadnit), dobrat potřebných informací. Kdy a pod vlivem jaké emoce či události se systém klienta zablokoval a proč má dnes určité fyzické či psychické problémy. Většinu negativních programů jsme si totiž vytvořili v dětství. Poznáme-li však pravdu o nás samých, můžeme se vědomě rozhodnout pro nový způsob chování. Takového, které nám bude více vyhovovat. Tuto změnu však musí udělat jen klient sám. Facilitátor může pomoci najít řešení a usnadnit mu změnu tím, že spolu s ním odhalí příčinu, pomůže mu zbavit se strachu z minulých zážitků a naprogramovat novou volbu – změněné chování. Nemůže však nést odpovědnost za jeho chování, protože skutečnou změnu může uskutečnit jen a jen klient. A pokud se vrátí ke svým starým strachům, zvykům, modelům chování a starým systémům přesvědčení, je kineziolog (a každý psycholog či terapeut) zcela bezmocný.